1.světová válka
Válkou v letech 1914-1918 se poprvé rozšířilo bojiště z evropského prostoru na celý svět. Proti sobě stála mocenská seskupeni Trojspolek a Trojdohoda. První světová válka dosáhla dosud nepoznaných rozměrů, demonstrovala hrůzy moderní techniky zapojené do strategie ničení. Nasazení nových zbraní - tanků, letadel, stejně jako chemických bojových látek (otravného plynu), - si vyžádalo životy milionů lidí. Válka se dotkla ve zvýšené míře i civilního obyvatelstva nedostatkem potravin, prací žen ve zbrojařském průmyslu, bombardováním měst; přinesla závažné politické změny. Během války se rozpadla politicko-společenská struktura staré Evropy. Monarchie Německé říše, Rakousko-Uhersko a Rusko se rozpadly stejně tak jako Osmanská říše. Říjnová revoluce v Rusku poprvé prosadila socialistické představy do praxe. Německo a nástupnické státy habsburské monarchie začaly přecházet k demokratickým republikánským státním formám. Vstup USA do války přesunul těžiště světové politiky. Evropa ztratila své hegemonní postavení. USA se staly rozhodující
hospodářskou a finanční velmoci.
Příčiny a průběh
Příčiny vypuknutí první světové války byly v množství protichůdných zájmů a v
napětí mezi evropskými mocnostmi. Tento stav byl způsoben hospodářskou rivalitou
vedoucích průmyslových národů, bojem o suroviny a kapitálové trhy v rozvinutých
zemích, snahou o získání kolonií a vzrůstajícím nacionalismem. Ten byl samozřejmě nejvíce patrný v Německu. Německo, jakožto hegemon očekávalo od války možnost uspořádat střední, jihovýchodní a částečně i východní Evropu dle svých představ. Doufali, že po válce, která bude „Blitzkrieg“ - neboli blesková budou mocensky určovat řešení státoprávních a národnostních problémů.
Avšak bezprostřední podnět k zahájení válečného konfliktu dala vyhrocená situace na Balkáně. Ta je také považována za „sud střelného prachu“, který vyhodil do povětří evropský mír. A byl to právě atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d`Este, který spáchal student, příslušník organizace Mladá Bosna, organizace Černá ruka. K Rak.-Uh. se ve snaze splatit dluh Srbsku přidalo Německo a přislíbilo mu vojenskou podporu. Toto napětí mezi největšími evropskými mocnostmi vedlo ale k uzavírání dalších defensivních aliancí.
K Něm. a Rak.-Uh. se ještě přidala Itálie, tyto státy vytvořily Trojspolek. Itálie se však později postavila do opozice proti svým partnerům a přidaly se „ústřední mocnosti“ Osmanská říše a Bulharsko. Protivníci se seskupili v Trojdohodě - tvořena Velkou Británií, Francií a Ruskem, později se přidaly také Srbsko, Belgie, Japonsko, Itálie, Rumunsko, Portugalsko, USA, Řecko, Čína.
Německá říše vstoupila do soutěže o rozdělení světa až tehdy, když evropské velmoci Velká Británie a Francie měly svoje díly už zabezpečené. S ohledem na svou hospodářskou moc se Německo cítilo odstrčeno a naléhalo na změnu. Protiklady zájmů se od r.1900 projevovaly řadou krizí a omezených válek, jako byly námořní rivalita mezi Velkou Británií a Německou říší od r. 1898, marocké krize v roce 1905 až 1906 a 1911 mezi Německou říší a Francií, krize při anexi Bosny v r. 1908/09, během niž došlo ke konfliktu mezi expandujícím Rakousko-Uherskem a Ruskem, balkánské války v r.1912 a 1913, které demonstrovaly vzrůstající národní uvědomění a snahu po nezávislosti. Stale více se také prosazoval
názor, že existující napětí se dá odstranit pouze válkou.Tento názor vedl k silnějšímu zbrojení, a tím k připravenosti na válku.
Jednou ze sfér celoevropské mobilizace byl i vývoj letectví. Na začátku 1. světové války bylo vojenské letectvo novinkou a nikdo přesně nevěděl, k čemu by se dalo použít. Západní fronta byla zablokována a generálové se postupně začali spoléhat na průzkumná letadla, přinášející zprávy o tom, co se děje "na druhé straně". Velmi brzy všichni pochopili, že je sice nezbytné, aby
vlastní letadla získávala informace o dění za nepřátelskou frontou, ale že je stejně nezbytné zabránit nepříteli, aby se pokoušel o totéž. Logickým důsledkem této úvahy se proto stalo vyzbrojování letadel. Boj ve vzduchu začal.
Po několika chybných pokusech bylo zřejmé, že nejúčinnější leteckou zbraní je kulomet, nejlépe připevněný tak, aby střílel vpřed. V polovině roku 1915 vyvinuli Němci synchronizační mechanismus, který pilotovi umožňoval pouze zaměřit svůj letoun na nepřítele a stisknout spoušť. Kulomet pálil pouze tehdy, pokud listy vrtule nestály střelám v cestě. S letouny Fokker Eindecker vybavenými touto zbraní získali Němci vzdušnou převahu: zrodila se první letecká esa, například Boelcke a Immelmann. Němci také udávali celkový tón vzdušné války. Obvykle měli k dispozici méně letadel než Spojenci a pouze se bránili. Později se ukázalo, že tento defenzívní postoj byl ze strategického hlediska chybou a že Němci využívali letecké síly nesprávně; z taktického hlediska však získávali významné výhody.
Obě strany si uvědomovaly, jak důležité je získat vzdušnou převahu, a vytvořily první čistě bojové letecké jednotky. Původně to byly letky, někdy dokonce jen dva letouny narychlo připojené k průzkumným perutím. Intenzita leteckých bojů se však stupňovala a proto byly zakládány speciální bojové jednotky tvořené pouze stíhacími letadly.
Pokud se týká Spojenců, Královské letecké sbory (Royal Flying Corps - RFC) procházely obdobím dramatického rozvoje. Tato skutečnost měla být později k užitku, nyní to však znamenalo, že většina britských pilotů nebyla dostatečně vyškolena, měla málo zkušeností a létala na podřadných strojích. Byl to začarovaný kruh: ztráty vzrůstaly a do bojových akcí nastupovalo stále více nedostatečně vycvičených pilotů. Nedostatek zkušených velitelů, kteří by na nováčky dohlíželi, byl stále hrozivější a kromě toho se britský generální štáb na rozdíl od francouzského a německého nedomníval, že je vhodné vyčlenit lepší piloty do elitních jednotek.
V průběhu války byla strategická iniciativa nejprve na straně Trojspolku. Na východní a jihovýchodní frontě se zpočátku bojové akce dařily, západní fronta ustrnula v poziční válce přinášející velké ztráty. Průmyslová síla celé Evropy tvořila v této době 3/4 celkového obchodu a výrobky se vyvážely do celého světa. Na výrobě zbraní a v průmyslu se samozřejmě velkou měrou podílí ženy v továrnách, které se stávají přímo jejich doménou a kde ve velkém sjíždí z jezdících pásů plátěná letadla. A zatímco vše je mobilizováno ve prospěch fronty, zázemí je uklidňováno tím, že na frontě je klid. Propagandistické velení pracuje ze všech sil na nové strategii. Na plátnech všech kin jsou promítány filmy o prostých vojácích, kteří jsou považováni přímo za idol nové doby.
Mezitím americká armáda zkouší výrobu tanků, instaluje na pobřeží děla a připravuje se na eventualitu války. Neomezená ponorková válka Německé říše, která měla v roce 1917 prolomit a zlikvidovat britskou námořní blokádu, se stala důvodem vstupu USA do války, protože nepřímo ohrožovala americký národní obchod s Evropou. V této době byly britské ztráty už velké, ale ukončení amerického izolacionismu je částečně vyvážilo. Poměr sil na západní frontě se tak jednoznačně změnil ve prospěch Dohody.
V Evropě zatím docházejí zdroje potravin, na polní práce jsou nasazeni buď dobrovolníci z řad skautů nebo jsou dováženy ze zahraničí. Tak je všechno podřízeno potřebám zásobování, dokonce i zahrady ve Versailles se časem proměnily v záhony se zeleninou. A zatímco německá kinematografie je stále zaměřena jedním směrem, v Americe ukazuje Charlie Chaplin pravý opak oficiální propagandy a představuje postavičku vojáka snícího o své Broadwayi. Jsou zde promítány nesčetné filmy o obětech války, které Evropa přináší ve jménu svobody.
Revoluce v Rusku, (kterou organizoval Lenin s plánem svrhnout prozatimní vládu) a Brestlitevský mír r.1918 (Rusko definitivně vystupuje z války) sice pro ústřední mocnosti znamenaly ulehčení na východní frontě, nemohly však zabránit jejich vojenské porážce.
Zlý sen tak končí a civilové sledují miliony mužů, z nichž jsou mnozí velmi zmrzačeni jak se navracejí domů. Dekorace válečné propagandy je zbourána, památky se zbavují válečných plakátů a nastává počátek nové epochy. Rýsuje se nová éra a s ní vítězí touha žít a zapomenout. Po 4 letech světového válečného požáru , který zjizvil tvář země žádá samo Německo světové příměří a nakonec přistupuje na podmínky Nejvyšší spojenecké rady. Dohoda tak zvítězila s jasnou technickou převahou v celkovém ekonomickém potenciálu a schopností formulovat obecně přijatelné válečné cíle.
Došlo nejen k zániku některých velmocí, jako ruské, habsburské, německé a turecké, ale z bývalého ruského impéria se vyčlenily státy Litva, Lotyšsko a Estonsko, Rakousko-Uhersko se rozčlenilo na 5 nových států - Rakousko, Československo, Maďarsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Polsko bylo obnoveno na územích, kde bylo dříve součástí Německa a Francie zase získala nazpět svoje území Alsaska-Lotrinska.
--------------------------------------------------------------------------------------
7 Divů světa
1. Pyramidy
Nedaleko od břehu řeky Nil se vysoko nad pouští vypínají slavné egyptské pyramidy postavili je staří Egyptané téměř před 5000l éty.Jsou nejstarší ze starobylý sedmi divu světa a jako jediné zustaly stát až dodneška.
Pyramidy byly budovány jakohrobky králu starého Egypta.Starší Egyptané věřili v posmrtný život,aproto aby zajistili svým králum vše potřebné pro následný posmrtný život,pochovávali spolu s nimi ruzne osobní předmety a poklady.V hrobkách pyramid objevili archeologové klenoty,potraviny,části nábytkuhudební nástroje a loveckou výstroj.Největší anejpusobivější je Velká pyramidau Gízy.Dokončili ji roku 2580 před n.l.prokráleCHufewa.Stavěly ji tisíce mužu téměř 30let.
2.Visuté zahrady v Babyloně
Ani jeden ze sedmi divu světa ne dráždil lidskou obrazutvornost tolik, jako visuté zahrady v Babyloně. Nepsal o nich žádný spisovatel té doby,ale pověsti o nich se ustně šířili po celém světě a staly se legendouo pozemském ráji uprostřet pouště.
Jeden římský spisovatel navštívil zahrady dlouho po pádu Babilonu a našel je ještě zachované .Popsal je jako řadu arkádových teras,postavených napostavených na zpusob pyramidy,jedna nad druhou.Valy, kterýmibyly zahrady obehnány dosahovaly šířky7,6m.Každá terasa měla dostatek hlíny pro rust stromu exotické rostlinya květypo krývaly terasyjako vodopády.Cypřišové stromy a palmy poskytovaly stín a vzduch byl těžký od vuní aromatickýchrostlin a květu.
3.Diova socha
Roku 433 před n.l. řecký sochař Feidiás dokončilv Olympii velkolepou sochu Dia (1.pád zeus),hlavního boha řeku.Socha byla umístěna v chrámu postaveném speciálně pro ni.Brzy po svém vzniku byla považována za jeden z divu světa.Pro řeky se stala symbolem dokonalosti.Každoročněpřicházeli tisíce lidí do svatyně v Olimpii vzdád holt diovi.
Socha zabírala celou šířku chrámové lodi.jeden z tehdejších spisovatelu napsal,že byla vysoká 12m a kdyby se sedící zeus mohl postavit,hlavouby zbořil střechu.socha vydržela v chrámupo staletí, ale svatyně byla v dobách římskénadvlády značně zanedbaná.Roku 394n.l. byla socha pravděpodobně převezena do Konstantibulu,kde ji nakonec zřejmě zničil ohen.
4. Artemidin CHrám
Kolem roku 550 před n.l.následně po dobití řeckého města Efesos na pobřeží Malé Asie. dal Lýdský král Kroisos vybudovat nádherný chrám,který byl zasvěcen bohyni Artemis.Uvnitř chrámu byla svatyně,ve které byla umístěna překrásná socha bohyně,ozdobgena drahokamy a vzácnými kovy.
CHrám se stal slavným a lákal věřící ze širokého okolí.Jedné noci roku356 př. n. l. šílenec jménem Hérostatos chrám podpalil.Střecha se propadla ,sloupy se zřítili,a socha padla na zem. Po nekolika letech dobyl Efesos Alexandr Makedonskýa rozhodl se znovu vybudovat Artemidin chrám.DO roku 250 př. n. l. byl chrám obnoven do puvodni krasya bylzařazován mezi sedm divu sveta.Alexandr Makedonský se nedozil splneni sveho snu.nebot obyvatelé Efesu potřebovali na obnoveni Artemidina chrámu plných 120 let.
5.Mauzoleum v Halikarnássu
Král Mausolos 2.vládlv Karii,části dnešního turecka,ve 4.století př. n. l. byl to ctižádostivý panovník.který napadal mnohá sousedníměsta a státy.Za penízez kořisti vydoval hlavní město Halikarnássos.Ke konci svého životase král Mausolos rozhodlsi hrobku, která by symbolizovala jeho moc a slávu. CHtěl aby to byla nejkrásnější hrobka,jakou kdo kdy viděl,a proto našetřil prostřetky a výdaji.Dokončenáhrobka byla tak nádherná,že ji pojmenovali po králi Mausolovi--Mauzoleum
6.Rhodský Kolos
Ve staré mitologii Byl ostrov Rhodos,ležící poblíž tureckého pobřeží,ostrovem boha slunce Hélia Podle legendy se Obyvatelé Rhodu ubránili roku 304 př. n. l. invazi vetřelcu a v hlavním rhodském přístavu Lindos postavili sochu Hélia jako projev díkuvzdáníza jeho pomoc.
Nikdo přesněneví kde socha stála a jak vypadala. Někteří vědci si myslí že stála rozkročena při vstupu do přístavu,takže lodě proplouvaly pod jejíma nohama. Pravdepodobnější verze ja ta , která tvrdí, že socha stala na okraji mestaa tvář mela obráconoa k přístavu.
7.Faros v Alexandrii
Roku 279Př. n. m. byl po 20 letech dokončen maják v Alexandrii a byl hne vyhlašen za jeden z sedni divu světa.Maják dostal jméno podle ostrova faros.Ostrov ležel před přístavem Alexandrie a s pevninou byl spojen hrází.Maják se zvedal do výšky 140m a lodě ho mohlyvidět z moře na vzdalenoat mnoha mil
--------------------------------------------------------------------------------------
30letá válka
Co se děje za vlády jagelonců ...
1471 umírá Jiří Z poděbrad
- na trůn se dere uherský král Matyáš, který má moravu, Slezsko, Lužici. Není však uznán
českou šlechtou.
Šlechta zvolila Polského krále – Vladislava Jagelonského
Do Jagelonců náleží {Vladislav, Ludvík}
- rozvoj stavovského státu
- rozhoduje zemský sněm
- král mohl jen přitakávat
- kdo měl peníze byl Jookie
- duchovenstvo bez peněz
- šlechta začíná podnikat
- šlechta zakládá vlastní města, která nejsou podrobena králi
- doba vzpour
- šlechta se má moc dobře
Za Vladislava --- Boje mezi stavy, Matyáš se stále nevzdává a ohrožuje Jagelonce.
Moc stavů se Vláďovi nelíbí a tak 1560
Vladislavské zřízení – Města ztrácejí svůj politický vliv na úkor šlechty.
Vznikají boje, protože to se městům nelíbí.
1516 – Svatováclavská smlouva – Města ztrácí hospodářství, ale získávají
politický vliv (??? !@#$R)
A teď už to, co by v tom testu podle mě mohlo fakt bejt ...
V 16. Století byly velké bitky mezi katolíkama a protestantama – začnu tím, jak to bylo u Nás ... Byl tady Hus, který se snažil o reformaci (snahu předělat církev) a tak to tady potom bylo dost rozšířený. Jelikož bylo ale protestantů dost, musel se udělat nějakej kompromis a tak tehdejší vládce Maxmilián I potvrdil roku 1575 ÚSTNĚ Českou konfesi – šlo o to, že protestanství už bylo tolerováno. Ale bylo to jenom ústně
Maxmiliánův syn Rudolf II byl jeho dědic, ale to se nelíbilo Rudolfově bratru Matyášovi, kterej chtěl taky vládnout a tak sebral svý vojsko a roku 1607 táhnul na Rudolfa. Rudolf byl v hajzlu, a tak musel chudák slíbit stavům, že pokud mu pomohou proti Matyášovi, povolí protestanství úplně (1608 – majestát rudolfa II.). Společně se tedy ubránily (Libeňský mír)
Ale Rudolfovy zbyla jenom Praha a Matyáš měl ten zbytek. A když za nedlouho poté Rudolf puhnul (1612), Matyáš má úplně všechno.
Teď něco o protestantismu ....
Asi nejznámějsí protestantský vůdce byl
Martin Luter (1514)- Byl velice vzdělaný a Hus byl jeho velkej Idol. Když církev vymyslela
odpustky, tak se nasral a začal proti tomu něco dělat. Získal velkou moc
A tak různě prudil církev, jako třeba že na veřejnosti spálil tu jejich
bibli a roku 1520 proti církvi kázal.
Chtěl, aby církev byla hodná, nešlo jí o prachy ale o boha. Zakládal si
hlavně na bibli. Tím vzniklo Luteránství ....
Kalvinismus – Protestantsví ve Francii ... (he ?)
Šmalkaltská válka – V německu protestanti povstali proti Karlu V (bratr Ferdinanda)
Vše se ale vyřešilo roku 1556 Augšpurským mírem – Koho země,
toho náboženství ... Poddaný musel věřit v to, co pán a pán mohl v to,
co chtěl.
(a teď to příde) 30. letá Válka
Čechy – Byla tu náboženská svoboda, každý si mohl věřit čemu chce (stále majestát RIIH)
Na trůně je Matyáš – ten se snaží s sjednocení víry v katolicismum. Je to katolík, ale
na trůn se dostal díky protestantům. Většina lidí u nás byly protestanti.
Kvůli zboření protestantského kostela v Litoměřicích (údajně byl postaven na blbým
katolickým místě), došlo k porušení majestátu a tak protestanti poslali stížnost
Matyášovi.Ten se na ně vykašlal a tak se protestanti sjeli na schůzi. Největší radikál
Matyáš Thurn je všechny přesvědčil a tak šli na úřad. Tam nebyl panovník, ale jeho
místodržitelé Slavata a Martinic. A ještě jejich písař Fabricio. Byla to 3. Pražská
defenestrace (23. Května 1618), ale všichni to přežili a utíkali žalovat do Vídně.
Než ale Matyáš (císař) stihne něco udělat, chcípne a tak se přemýšlí o novém
nástupci. Sám se nějak zvolil Ferdinand II, ale šlechta si sama zvolila Friedricha
Faltského. (byl to kurfiřt = mohl volit císaře) Díky tomu měli to povstání
“oficiálnější”
A tak byla první fáze války – 1618 – 1625 Česko-faltská.
Bílá hora – 1620 Friedrich zaútočil ze 3 stran. Tak tady jsme dostali pořádně na prdel, ale to
asi všichni ví ... Hebli jsme asi za půl hodiny, ale to jen proto, že všichni uteli.
Jinak jsme mohli vydržet dýl, protože armády byly skoro stejné. Jenom ta naše
byla najatá a tak si klidně utekla
Na jejich straně : Jan Jiří Saský – pomáhal mu kvůli lužici (aby jí poté obdžel).
Maxmilián Savojský
Španělský habsburci
Generálové – Bukvoy, Tilly
Na naší straně : My, falts, 7 hradsko, ale Gábor Betlém (vládce) nebyl spolehlivej
a chtěl moc peněz
Generálové – Kristian z Ausadu (???) starší
Friedrich viděl, že je v prdeli, a tak utekl do nizozemí. Pak se vrátil do faltse, ale
byl poražen i tam. Jan jiří Saský si bere lužici.
Po bitvě bylo zabito 27 českých pánů (ty velký protestanti, pani byli asi jen
3) na staromáku.
2. fáze = Dánská (zase proti habs.)
Evropa se bála habsburků, aby nebyli moc silný a tak proti sobě stáli
Nizozemí, Anglie, Dánsko vs. Habsburkové + podpora v říši
Dánský král je Christian IV.
Habsburci na své straně měli Valdštejna – protestant, který přestoupil na katolismus. Měl
hodně prachů a tam nabídl císaři, že bude
financovat armádu. Byl to hajzl.
1626 Bitva u Desavy a u Luteru (he ?) Dánové prohráli a augšpurský mír byl zrušen.
1629 – mír s Dánama.
3. fáze – 1630 – 1635 Švédská válka
Král Gustav II Adolf (švéd) se zas nasral na habsburky. Nizozemí a Francie zas pomohli.
1630 – Habs. Odvolali Valdštejna, ale hned za ním zase přišli, ať nastoupí. Hrál na obě strany
a tak mu všichni přestali věřit a 1634 byl zavražděn.
Francie + Švédsko chtělo rozsračkovat Habsburky. V čele byl kardinál Richelie (Asi takhle)
V poslední fázi Švédové dobily Prahu.
1644 – mírové jednání. Vše se politicky vrátilo před rok 1624.
Byla silná rekatolizace.
Francie měla uzemí až k Rýnu.
Šlechta posílila.
--------------------------------------------------------------------------------------
17.Listopad 1989
Prvním velkým podnikem nezávislých studentů se měla stát vzpomínková demonstrace u příležitosti 60. výročí 17. listopadu 1939, dne, kdy nacističtí okupanti zasáhli proti českým vysokým školám. Aby se nedostali hned od samého začátku do rozporu se zákonem, obrátili se s nabídkou spolupráce na městskou vysokoškolskou radu SSM (Socialistický svaz mládeže) v Praze.
Výsledkem jednání byla dohoda, podle níž se demonstrace mohla konat a nezávislí studenti na ní směli pronést projevy. Museli se ale zavázat, že se studentský průvod vyhne středu města.
Povolená cesta směřovala z Albertova na Vyšehrad k hrobu Karla Hynka Máchy, kde se měli účastníci rozejít. Plán nakonec schválil také Městský výbor KSČ (Komunistická Strana Česko-
slovenská) v Praze, který ovšem přesto nechal vyhlásit pohotovost pražské policie. O bezradnosti komunistů v této době nejvíce vypovídá skutečnost, že uložili ministru vnitra, aby oddíly SNB (Sbor Národní Bezpečnosti) zabránily studentům v přístupu do středu města, že však proti nim nesmí zasáhnout silou!
Na Albertov se dostavilo nečekaně velké množství mladých lidí. Přestože připravovatelé shromáždění neplánovali 17. listopad jako střetnutí s režimem, řadoví účastníci smýšleli jinak.
Nad hlavami nesli nápisy Zrušte KSČ, Zrušte StB, Nechceme vládu jedné strany, Chceme jinou vládu, Svobodnou republiku ve svobodné Evropě atd. Ty musely být připraveny předem, demonstranti si je přinesli již z domu.
Organizátoři demonstrace se snažili dodržet slovo a odvrátit ostatní od pochodu do středu města. Stáli napříč ulicí, přesvědčovali jednoho vedle druhého, aby zamířili na Vyšehrad a skutečně se jim to podařilo. Ale lidé toho pořád neměli dost. Na Vyšehradě neskončili, naopak se obrátili a průvod asi 50 000 účastníků táhl po vltavském nábřeží k Národnímu divadlu. Tam již
všude stály policejní jednotky v plné zbroji, v helmách, s laminátovými štíty, připraveny proti lidem zasáhnout. Ti vycítili nebezpečí, které hrozilo, a proto začali skandovat své úmysly: Z Václaváku domů a také Máme holé ruce! U Národního divadla průvod zahnul na Národní třídu, kde mu však po pár desítkách metrů zahradily cestu pořádkové oddíly. V okamžiku kdy průvod opustil Vyšehrad, ztratila demonstrace povolený ráz. Komunistické vedení muselo urychleně rozhodnout, co dělat: situace na Národní třídě se stala výbušnou. Právě zde bylo poslední místo, kde bylo možno studentům zamezit v proniknutí na Václavské náměstí, neboť to byl zásadní požadavek vedoucích činitelů KSČ. Atmosféra byla napjatá k prasknutí - studenti a policisté zde proti sobě stáli jistě hodinu, jedni skryti za štíty z umělé hmoty s obušky v ruce, druzí bezbranní, zpívající různé písně, v rukou nanejvýš květiny či hořící svíčky.
Nakonec policie dvěma proudy sevřela na Národní třídě asi 2000 lidí, kteří teď nemohli dopředu ani dozadu a pustila se do nich. Ozbrojenci opět postupovali s nepochopitelnou surovostí a brutalitou, do bezbranných studentů dokonce najížděl obrněný transportér. Během krátké doby se podařilo dav rozptýlit, na chodnících zůstávali pouze zranění jednotlivci a uprostřed ulice leželo nehybné tělo. Všichni si mysleli, že šlo o mrtvého studenta. Teprve později se ukázalo, že se jednalo o policejní provokaci a na zemi ležel jeden ze spolupracovníků tajné policie, předstírající smrt. Jaký to mělo mít smysl, se nepodařilo zjistit dodneška...
Přestože policie studentskou demonstraci na Národní třídě v Praze rozehnala, znamenal 17.listopad 1989 začátek nového bouřlivého vývoje.
--------------------------------------------------------------------------------------
Adolf Hitler
(20. 4. 1889 - 30. 4. 1945)
Adolf Hitler se narodil v roce 1889 v rakouském městečku Braunau, kde vyrůstal se svými sourozenci Edmundem a Paolou. Byl synem celního úředníka. Jeho výkony na základní škole, kam byl zapsán roku 1895, byly vynikající, na vysvědčení byly samé jedničky. To se ovšem změnilo na střední škole. Podle svého učitele byl inteligentní a talentovaný. Ale na vysvědčení, které dostal po ukončení prvního ročníku na reálce v Linci je uvedeno, že je nepravidelně pilný a jeho výkony v matematice a přírodovědě nedostačují na postup. Později to Hitler v Mein kampf
vysvětlil svůj neúspěch těmito slovy: "Co mě těšilo, učil jsem se, co se mi zdálo bezvýznamné nebo mě to tak nepřitahovalo jsem sabotoval. Potom byl neúspěšným umělcem ve Vídni. Totiž vídeňská Akademie výtvarných umění jej dvakrát odmítla. Zatím ho postihla těžká osudová rána. V roce 1907 mu umřela matka, kterou nade vše miloval na rakovinu. Tak se živil příležitostnými pracemi. Žil ve vídeňských noclehárnách kde se živil výrobou a prodejem pohlednic nebo i klepáním koberců. Teprve ve Vídni, už před 1. světovou válkou se Hitler začal zastávat antisemitské a nacionalistické názory. Židy viděl jako příčinu všeho zla v Evropě. Těmto předsudkům ale v té době podléhalo i mnoho jiných.
Pak začala 1. světová. V roce 1913 se přestěhoval do hlavního města Bavorska - Mnichova, tam vstoupil do armády, ale nedosáhl v ní vyšší hodnosti, než svobodníka. Byl však nadšeným vojákem a dostal vyznamenání- dva železné kříže za statečnost. V roce 1918 mu bojový plyn poškodil zrak. V době, kdy se ze svého zranění uzdravoval, tak se pevně rozhodl, že bude politikem.
V roce 1919 vstoupil jako 7. do DAP (Německá dělnická strana). Stal se členem této strany, hlavním řečníkem a zanedlouho se stal i jejím vůdcem. Tam se spojil s některými muži, jejichž jména se stala proslulá v tom špatném slova smyslu: s Rohnem, Hessem, Luddendorfem a Goebblesem.
V roce 1923 strana dostala nový název- Národní socialistická německá strana, zkratkou nacistická.V programu obsahujícím 25 bodů požadoval semknutí všech Němců na základě práva národa na sebeurčení do jednoho velkého Velkoněmecka, zrušení versailské smlouvy, získání kolonií, zvláštní zákonodárství o cizincích pro Židy, popřípadě jejich vyhoštění, konfiskace všech válečných zisků beze zbytku, zestátnění všech podniků, provedení pozemkové reformy, trest smrti pro zrádce lidu, podvodníky a další.
Pak vytvořil SA (Sturmabteilung)- "útočný oddíl"- tzv. hnědé košile. Milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923, v roce 1934 v nich provedl čistku. Nejdřív banda "ostrých" hochů, většinou válečných veteránů, kteří šířili nacismus kopanci a údery holí v Mnichově, jenž se stal prvním centrem Hitlerovy strany.
Pokus o svržení bavorské vlády, který měl být předehrou útoku na Berlín, však skončil úplným fiaskem. Za účast v neúspěšném povstání musel Hitler strávit rok 1924 ve vězení.
Rudolfu Hessovi, tehdy dalšímu nespokojenci, který se později stal zástupcem vůdce nacistické strany, tam nadiktoval svůj spis Mein kampf (můj boj). V této knize Hitler se chaoticky snažil popsat své názory, teorie a předsudky, které posbíral z různých zdrojů, pošpinil v ní demokracii a opovržlivě se v ní vyjadřoval o Židech a Slovanech. Nijak se netajil tím, že hodlá pro panskou německou árijskou rasu dobýt Lebensraum (životní prostor) ve východní Evropě.
Po propuštění z vězení byla snaha o vyhoštění Hitlera z Německa, ale k tomu nedošlo. Od 9. března 1925 mu byl uložen zákaz veřejných projevů, což byla jeho nejsilnější zbraň v boji o masy. Tento zákaz platil dva roky. Za tu dobu co byl ve vězení se změnila struktura NSDSAP. O moc se dělili bratři Otto a Gregor Strasseovi a Joseph Goebles.
Prozatím si vzal ponaučení z mnichovského fiaska a rozhodl se, že zničí demokracii parlamentní cestou. Shromáždil skupinu oddaných stoupenců, do níž patřil třeba Goebbels, pozdější dramaturg inscenovaných propagandistických akcí a sjezdů strany v Norimberku, Goring, Ernst Rohm a chovatel drůbeže Heinrich Himmler.
Hiter podnikl řadu cest po celé zemi a zahlcoval národ sliby, že na troskách starého Německa vytvoří novou a mocnou říši. Po celé své tažení se Hitler vracel k dvěma tématům. Prvním z nich byl populární mýtus, že německé armádě byl tzv. Vražen nůž do zad, tedy podle tohoto tvrzení mohlo Německo válku vyhrát, kdyby němečtí politici nekapitulovali. Ovšem pravda je taková, že Německo kapitulovalo na doporučení nejvyššího velitelství armády. Dále Hitler využil přesvědčení mnoha Němců, že podmínky Versailské mírové smlouvy z roku 1919 znemožnily obnovu Německa a že ztráta území, uvalení obrovských reparací a zákaz opětovného vyzbrojení učinily jejich vlast druhořadou zemí.
Jedním z hlavních témat kritizovaných Hitlerem v této době byla kritika hospodářské politiky orientované na export, která nemohla vyřešit rozpor mezi životním prostředím a počtem obyvatelstva, vztahem státu a revoluce, historickou vinou buržoazie, vznikem sociální otázky a průmyslového proletariátu. Úvahy o malých denních otázkách tedy ustoupily do pozadí.
Při volbách do Říšského sněmu v roce 1928 získala NSDAP pouhá 2,6% hlasů, což odpovídalo 12 křeslům v Říšském sněmu. V roce 1930 se znovu konaly volby do Říšského sněmu. NSDAP získala 18,3% hlasů, což odpovídalo už 107 křeslům v Říšském sněmu a stala se tak druhou nejsilnější stranou v Německu po SDP. Parlament nebyl pro národní socialisty nějakým místem pro konstruktivní spolupráci, nýbrž tribunou pro revoluční agitaci.
Na počátku 30.tých let se do čela SA ("útočný oddíl", milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923, 1934 v nich provedl čistku) postavil Rohm. Pod jeho vedením se
SA vyvíjeli směrem k nebezpečné občanské armádě, která měla na konci roku 1932 již přes půl miliónu členů.
Ve volbách roku 1932, kdy se počet nezaměstnaných blížil 6 miliónům, NSDAP získala víc hlasů než dříve. Se 37% se stala nejsilnější stranou Německa.
Nejzávažnějším problémem byla nezaměstnanost. V roce 1938 bylo bez práce 38% dělníků a úředníků.
V témže roce končilo Hindenburgovo sedmileté úřední období a tudíž se Hitler rozhodl kandidovat na prezidenta. V prvním kole získal 30,5% hlasů, což ho rozhodně zklamalo. Postoupil do druhého kola. Ve druhém kole stál proti Hindenburgovi. Hitler ale ve druhém kole prohrál v poměru 53%/ 37%. Bezprostředně po volbách zasáhl národní socialisty další úder. Byly zakázány SA a SS.
30.ledna 1933 byl jmenován říšským kancléřem Adolf Hitler. Všechna intrikánská a zákulisní hra posledních týdnů nic nemění na tom, že Hitler za své povolání nevděčí temnému spiknutí, ale bezvýchodné ústavní situaci. Nastala "Třetí říše", ten pojem je prastarý, avšak ve smyslu třetí německé státní moci, po staroněmeckém a novo německém císařství, pochází teprve od Arthura Moellera van den Bruck z roku Hitlerova puče.
Nejdříve Hitler vystoupil proti těm, které považoval za obzvlášť nebezpečné protivníky. Proti komunistům. Příležitost se mu naskytla 27. února, při zapálení Říšského sněmu holandským anarchistou Marianem von der Lubbem, který se již předtím pokusil prostřednictvím založení požáru dát bojový signál, aby dělnictvo vyburcoval z pasivity. Tato událost byla dlouho chápána jako národněsocialistický komplot. Hitler sám věřil, že to bylo dílo komunistické strany a že Říšský sněm zapálil její předseda v Říšském sněmu Torgler.
Nařízení po požáru Říšského sněmu vyřadila základní práva, která přestala mít účinnost, umožnila zneužívat policejní "ochranné" vazby bez soudní kontroly a odůvodnila dlouhodobý výjimečný stav. To byl první a rozhodující krok k diktatuře. Ve volbách 5.března 1933 dostala NSDAP 43,9% hlasů.
10.května založil Hitler Německou pracovní frontu (Deutche arbeitsfront) a vedením pověřil Roberta Leye. Do listopadu klesla nezaměstnanost o třetinu.
20.července uzavřel s Vatikánem konkordát. Konkordát sice obsahoval důležité ústupky katolické církvi, ale důležitější bylo pro Hitlera zahraničněpolitický zisk prestiže, prolomení předsudků katolických voličů proti NSDAP a v neposlední řadě skutečnost, že konkordátem se vyznačoval také konec katolistické centrické strany. Dále pak zakázal vytváření nových stran, po té, co se dosavadní strany samy rozpustily s vyjímkou NSDAP a SPD byla zakázána.
Ve volbách se při volební účasti 95,2% k Hitlerovi přiklonilo neuvěřitelných 92,2% voličů.
Uprostřed října Německo vystoupilo ze Společnosti národů.
Při výročí prvního jmenování říšským kancléřem Hitler spokojeně konstatoval: To, co se v tomto krátkém časovém úseku událo, bylo jistě ještě v předvečer pamětihodného 30.ledna 1933 převážnou většinou našeho národa...považováno a označovaného za fantastickou utopii...Hrozná nouze volala po nápravě do té míry, že chvíle jen čekala na vůli, jež byla připravena tento dějinný úkol vykonat.
Skromnost nebyla Hitlerovou vlastností, avšak poslanci nyní už jen dekorativního Říšského sněmu se také neusmívali, neboť velká slova, dunivě, pevně a světodějně splňovala potřeby pozdně nacistické doby. Mimoto tu přece byly hmatatelné výsledky.
Muži německého Říšského sněmu! Tak Hitler pokračoval v bilanci svých úspěchů: Jakkoli jsou výsledky roku nacionálně socialistické revoluce a vedení státu velké, je přece ještě pozoruhodnější skutečnost, že se tento zlom v našem národě mohl stát za prvé takřka bleskovým tempem a za druhé téměř bez prolití krve.
Tuto daň odvedl až po svém upevnění moci v létě 1934: odstraněním Rohma a jiných odpůrců.
NOC DLOUHÝCH NOŽŮ
Na jaře roku 1934 začal Hitler dostávat zprávy SS a gestapa, podle nichž se jej vůdcové SA chystali svrhnout. Zprávy byly vymyšlené, ale Hitler jim uvěřil. Počet příslušníků SA již dosáhl 2,5 miliónu a Rohm a někteří další vůdcové SA hovořili o nutnosti další, čistě socialistické revoluce. Navrhovali také, aby SS a SA připadly pod jednotné ministerstvo obrany, jehož šéfem se měl stát Rohm. Hitler a jeho okruh stoupenců dospěli k názoru, že je na čase proti SA rázně zasáhnout.
Třicátého června časně ráno vyvlekli důstojníci SS Rohma z postele v hotelovém pokoji na předměstí Mnichova. Odvezli jej do vězení, kde mu nabídli možnost sebevraždy. Jestliže mne chce Adolf zabít, ať to udělá sám. odpověděl s opovržením Rohm.Toto přání mu splnili dva důstojníci SS. Oné noci a o následujícím víkendu bylo zavražděno mnoho Hitlerových odpůrců. Podle některých pramenů to byly stovky, podle jiných tisíce lidí. O tom, jak pevně držel Hitler národ v moci, svědčí skutečnost, že i když o těchto událostech vyšly podrobné zprávy, nikdy nijak neprotestoval, ani tisk, ani církve, ani ozbrojené síly, ani sama nacistická strana. V Říšském sněmu hájil Hitler čistku v SA poukazováním na Rohmovu homosexualitu. "Noc dlouhých nožů" však nejvíce prospěla Hitlerovi tím, že uklidnila důstojnický sbor, jehož podporu tolik potřeboval. Umírající Hindenburg poslal Hitlerovi telegram: "Kdo se chce zapsat do dějin, musí umět prolít krev."
NORIMBERSKÉ ZÁKONY
Od roku 1935 se součástí německého právního řádu staly Norimberské zákony = rasistické zákony nacistického Německa o :"říšském státním občanství a o ochraně německé krve a cti". Ty propůjčily právní podklad k zabavování majetku židům, romům i slovanům. Později umisťování do ghett (Terezín) a v konečné fázi deportaci do koncentračních táborů (např. Osvětim), kde byli tito lidé zabíjeni po statisících v plynových komorách.
Zavražděno asi čtyři až šest milionů židovských a 500 000 nežidovských vězňů. Přibližné minimální údaje:
Polsko 2 350 000
Sovětský svaz 700 000
Československo 233 000
Rumunsko 200 000
Maďarsko 180 000
Německo 160 000
Holandsko 104 000
Francie 60 000
Rakousko 58 000
Řecko 57 000
Jugoslávie 55 000
Belgie 25 000
Itálie 8 500
Podepsání a ratifikaci sovětsko- francouzské smlouvy o pomoci 27.února 1936 viděl Hitler jako porušení Locarnské smlouvy (1925). Německo odpovědělo vypovězením Locarnské smlouvy a obsazením demilitarizovaného Porýní Wehrmachtem 7.března. Lid ho plně podporoval.
Hitlerův svazek s Anglií se jevil jako nemožný, tak se obrátil k Itálii. Již v říjnu 1936 došlo k uzavření N-It smlouvy a 1. listopadu oznámil Mussolini v Miláně "osu Berlín- Řím."
12.března 1938 vpochodovaly německé jednotky oslavované většinou obyvatel do Rakouska. Den po té podepsal Hitler "Zákon o sjednocení Rakouska s Německou říší." Požadavek na připojení Rakouska bylo jedním z hlavních témat Hitlerových projevů. Skutečnost, že Anglie a Francie jeho postupy připustily, povzbudilo Hitlera, aby si začal přemýšlet o sudetoněmecké otázce.
29.září byla překvapivě svolána "Mnichovská konference". Jejími účastníky byl Hitler, Mussoliny, Chamberlain, Daladier. Konference učinila závěr, že Československo má do 1.října předat Sudety Německé říši. Za to mělo obdržet od velmocí záruku pro existenci zbytku svého státu. Dne 15.března 1939 vpochodovaly německé jednotky do Prahy a Hitler oznámil výnos o zřízení "Říšského protektorátu Čechy a Morava".
Dne 1.září 1939 napadlo Německo Polsko. Dva dny po té, 3.září, vyhlásila Anglie společně s Francií válku Německu. Již po 18 dnech bylo Polsko přemoženo. Již 17.září vpochodovala Rudá armáda do východního Polska. 28. září podepsali sovětský ministr zahraničních věcí Molotov a jeho německý kolega Ribbentrop společné německo- sovětské prohlášení a tajný dodatečný protokol. Ten obsahoval rozdělení sfér zájmů dojednané mezi oběma státy již 23.srpna.
8.listopadu se nezdařil atentát na Hitlera v mnichovském pivovaru. Bylo při něm zabito 8 lidí a 62 osob bylo zraněno.
1. března 1940 vydal Hitler rozkaz k útoku na Dánsko a Norsko pod krycím označením "Weserubung". Pro útok na Francii se Hitler rozhodl pro plán vypracovaný generálem von Mansteinem: k průniku tankovými jednotkami přes Ardeny ve směru Sedan a dále k pobřeží Kanálu. Boje v Norsku ještě pokračovaly, když 10. května začala dlouho očekávaná ofenzíva na západě.
Holandská armáda kapitulovala po několika málo dnech, do 16.května padly nejdůležitější pevnosti v Belgii, 18.května Antverpy, 20.května dosáhly německé tankové svazy Kanálu, dobyly Bolougne a Calais. Pomalu byly uzavírány britské jednotky v Darenque. Během obléhání 14.června 1940 padla Paříž. V lese u Compiegne, ve stejném železnicním vagónu, v němž v roce 1918 Erzenberg přijal spojenecké podmínky pro příměří, podepsali 22. června 1940 francouzští vyjednávači mír s Německem.
Již 16.července udělil Hitler pokyny pro přípravu vylodění v Anglii Unternehmen Seelowe. Dne 13.srpna začala Luftwafe s útoky na jihoanglické radarové stanice, letiště, přístavy, továrny na výrobu letadel a pozemní komunikace. Příchodem podzimních bouří byl Seelowe dočasně posunut na jaro 1940.
7.června 1941 začala akce Barbarossa - Útok na Sovětský svaz. Válkou proti Svazu se Hitlerovy názory značně zradikalizovaly. Projevoval obdiv ke Stalinovi. Stále více docházel k přesvědčení, že sovětský systém plánování je vysoce nadřazen tržnějospodářskému systému kapitalistických zemí.
7.prosince 1941 přepadly japonské bombardéry americkou pacifickou flotilu v Pearlu Harboru. Začala válka mezi Japonskem a USA.
Po obratu v bitvě u Stalingradu se Hitlerovy začala válka hroutit. 13.května 1943 došlo ke kapitulaci německých vojsk v Tunisku. Teprve 4.června 1944 vpochodovaly spojenecké jednotky do Říma. O dva dny později začala spojenecká invaze v Normandii. Ani Hitlerova ofenzíva v Ardenách, která začala 16.prosince, již nemohla vpád spojeneckých jednotek zadržet. Dne 3.ledna začala spojenecká protiofenzíva v Ardenách, v polovině ledna sovětská ofenyíva k dobytí Východního Pruska.
S otevřeným hledím bojoval proti židům a dal jim při vypuknutí války poslední varování. Nenechal jsem se v nevědomosti o tom, že tentokrát, jelikož nechali padnout svět znovu do války nebudou chráněni - aby ta havěť byla v Evropě konečně vymýcena.
Zda Hitler v očekávání porážky skutečně řekl, že německý lid se ukázal jako slabý a musí zaniknout, s určitostí nevíme.
V konečných fázích války, kdy je Německo podrobováno kobercovému bombardování, celosvětovou blokádou, nedostatkem pohonných hmot, je na Hitlera spáchán další neúspěšný atentát. Hitler není vážně zraněn, ale stává se z něj troska. Rapidně se blížil úplnému tělesnému zhroucení, pohyboval se s únavou a těžkopádně, chyběl mu pocit rovnováhy, na krátké cestě se musel po 20-30 metrech zastavovat. Oči byly plovoucí v krvi, z koutků úst mu odkapávaly sliny.
teprve když sovětské jednotky bojovaly v blízkosti Říšského kancléřství, spáchal Hitler sebevraždu. Jeho milenka, Eva Braunová, se kterou se den před tím oženil, se otrávila jedem. Hitler sám se usmrtil výstřelem do pravého spánku. Mrtvoly byly zabaleny do dek Wehrmachtu, vyneseny do zahrady Říšského kancléřství, polity benzínem a zapáleny.
Prameny: Kdy, kde, proč a jek se to stalo (Asa Briggs, Angus Hall,...)
Hitler (Harald Steffahn)
Slovník A-Ž
Československý biografický slovník A-Ž
Internet
Seznam: Gestapo (Geheime Staatpolizei) - tajná státní policie, již zřídil Hermann Goring v roce 1933, aby zatýkala a vyslýchala politické protivníky.
SA (Sturmabteilung) - útočný oddíl, tzv. Hnědé košile. Milice nacistické strany, jež Hitler založil 1923 a 1934 v nich provedl čistku (noc dlouhých nožů).
SS (Schutztaffel) - složka nacistické strany nosící černé uniformy, fanaticky oddaná Hitlerovi. Nejprve mu sloužila jako tělesná stráž, časem z ní však vyrostla celá armáda. SS tvořily dvě hlavní skupiny: Totenkopf SS (umrlčí lebky), která měla na starosti koncentrační tábory, a Waffen SS, ozbrojené oddíly, které se vydávaly za elitní vojenský sbor. Ve skutečnosti rozdíl mezi oběma často zanikal.
--------------------------------------------------------------------------------------
Baroko
Barok-Je to umělecký sloh v době mezi manýrismem 16.století a neoklasicismem 2. Poloviny 18. Století.Vznikl v Itálii a rozšířil se do celé Evropy ( zejm.katolické) a Latinské Ameriky.V 17.století
řada místních variant,mimo jiné české baroko.
Základem tendencí baroka je svár a dvojznačnost, odrážející konflikty vyvolané reformací a protireformací.Projevuje se spojováním protikladných výrazových prostředků do působivého celku a úsilím o zvýšený výraz (pohyb a vzruch), velkolepost a iluzionistickou náznakovost. Opakem je klasicistická tendence, přinášející zklidnění:a) hudební baroko.b)literární c) výtvarné umění:V architektuře se dynamika baroka projevila v utváření prostoru (obliba elipsovitého půdorysu),stavebních článků,kleneb a stěn.Významný je urbanismus,: což je soubor věd a uměleckých metod a postupů, sloužících při zakládání a formování lidského osídlení.Uplatňuje se zejména při řešení měst, ale i jiných sídlištních celků, krajiny a celých širších územních jednotek s důrazem na tvorbu životního prostředí.Dále je významné plánování zahrad a stavba pevnostních systémů.
V sochařství a malířství baroko zobrazovalo niterné až extatické stavy, využívalo realistické motivy a těžilo z protikladů světel a stínů.
Hlavní představitelé byli:architekti:G.L.Bernini,F.Borromini,C.Fontana,G.Guarini
:sochaři:A.Algardi,G.L.Bernini
:malíři:Caravaggio,Tiepolo,Rubens,Velázques,Rembrandt ajiní
--------------------------------------------------------------------------------------
Bitva na Bílé Hoře
Pražská defenestrace 23.5. 1618 při které byli královští místodržící Martinic, Slavata a písař Fabricius vyhození z zemské kanceláře byla počátkem českého Stavovského povstání. Krátce na to král Matyáš zemřel. Sněm koruny české zvolil králem Fridricha Falckého stoupence kalvínské reformace. To se nelíbilo Habsburkům. Proto oddíly Ferdinanda Štýrského a Maxmiliána Bavorského zahájili tažení proti Praze. K bitvě došlo 8.11. 1620 na Bílé Hoře. Trvala něco málo přes hodinu. Čeští protestanti tam nevydrželi těžký nápor dobře vycvičených císařských vojsk a byly poraženi. Bitva Byla sice krátká vedla však k podrobení Čech a v konečném důsledku k hrůzám naplno rozpoutané třicetileté války. Habsburkové se Čechám pomstili krutě. Mnoho lidí muselo uprchnout za hranice a 27 český pánů skončilo na popravišti.
--------------------------------------------------------------------------------------
Bořivoj 1
- První historicky doložený Český kníže
- Zakladatel Českého státu
- Přijetí křesťanství na Velké Moravě
- Vybudování prvních kostelů v Čechách
Bořivoj je prvním historicky doloženým přemyslovským knížetem po panovnících známých z bájí (Přemysl Oráč, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít). Přesné datum narození Bořivoje není známé, ale domníváme se, že to bylo krátce po roce 850, snad 853. Čechům tehdy patřilo už poměrně velké území- k Podřipsku a dolnímu Povltaví přibyl severozápad země-Poohří- když mýtický Bořivojův praotec Neklan porazil kmen Lučanů. I přesto nebyli Přemyslovci jedinými vládci na území dnešní České republiky- na východě žijí Charváti, na jihu Doudlebi. Centrum moci ale ještě stále leží na Moravě. To že s panovníky na Moravě chce mít Bořivoj dobré vztahy dokazuje sňatek(871) jeho sestry s velkomoravským knížetem Svatoplukem. Roku 872 stanul Bořivoj po Svatoplukově boku v boji proti německým vojskům v jižních Čechách.
Bořivoj si sám si bere kněžnu Ludmilu, dceru přemyslovského vojvody Slavibora. Někdy po roce 874 se knížecí pár vydává na Velehrad(centrum moci Velké Moravy), aby přijmuli křest z rukou arcibiskupa Metoděje. Slibují šířit křesťanství a do Čech s sebou odvádějí i první skupinu kněží. Bořivoj na Levém Hradci(sídlo Přemyslovců) nechal vybudovat první křesťanský kostelík v Čechách. Obyvatelstvo z okolí dnešní Prahy však nechtělo přijmout nové náboženství a střet nakonec přerostl ve vzpouru. Bořivoj musel utéci a až s pomocí Svatopluka povstání potlačil. Aby nepokoje úplně ustali, nechal Bořivoj na hradčanském ostrohu vztyčit opevnění a v něm vybudovat knížecí příbytek a křesťanský kostelík. Tak mezi lety 880-890 Bořivoj založil Pražský hrad a Praha se stala sídlem Přemyslovců.
Roku 894 umírá kníže Svatopluk a zánik Velké Moravy se začal nezadržitelně blížit. Bořivoj poznal že další spojenectví nemá smysl, a tak se roku 895 odtrhl a právě tento okamžik můžeme považovat za vznik samostatného Českého státu. Vzápětí však Bořivoj umírá.
Bořivoj měl s Ludmilou 6 dětí, známe však pouze dva syny: Spytihněva a Vratislava. Oba postupně vládli v českém knížectví. Mladší Vratislav měl pak s Drahomírou dva slavné syny: Václava a Boleslava.
--------------------------------------------------------------------------------------
Edvard Beneš
Narodil se 28.května 1884 a zemřel 3.září 1948.Byl politik a státník.Po studiích v Praze a ve Francii(doktorát práv a sociologie) byl docentem soc. na KU,zabýval se hodně politickou publicistikou.EB byla blízká soc. dem.,ale brzo přešel k „realismu“ T.G.M. ,za jehož žáka se považoval celý život.Po vypuknutí 1.světové války odešel po dohodě s ním v září 1915 do Francie,kde se stal tajemníkem Národní rady čes. a slov. zemí. Beneš se účastnil aktivně organizace čs. Vojska v dohodových zemích a pracoval o uznání Národní rady za prozatímní vládu budoucího čs.,což se stalo během r.1818.V prozatímní vládě by ministrem vnitra a zahraničí.Po zřízení ČSR (28.10.,1918) B. jako ministr zahraničí první čs. Vlády vedl čs. delegaci na mírové konferenci ve Versaillích, kde se mu s francouzskou podporou podařilo staré hranice udržet,ale i poněkud rozšířit a vyjednat výhodnou hranici s Maďarskem.Po návratu do vlasti(v září 1919 ) vstoupil EB do strany čs. nár. socialistů,kterou ideově vedl až do mnichovské katastrofy.Od r. 1918-1935 byl vždy ministrem zahraničí,od září 1921 do října 1922 byl kromě toho také předsedou vlády.Po Masarykově abdikaci byl zvolen prezidentem republiky 14.prosince 1935.Pod nadvládou Francie byl jedním z iniciátorů Malé dohody / ČSR,Jugoslávie,Rusko/, která byla založena r.1921 proti snahám o nadvládu rodu Habsburků.
Vůdčí ideou jeho zahraniční politiky bylo zachovávání evropské konstelace vytvořené Versailleskou mírovou smlouvou, veškerou politiku orientoval na stranu Francie.Po Hitlerově příchodu k moci / 1933/ začal navazovat diplomatické styky s SSSR a 16. května 1935 podepsal československo-sovětskou smlouvu o vzájemné pomoci.Chtěl tak uchránit stát před vniknutím nacistického vojska. Tím začal vést dvojí - obojetnou politiku.V mnichovské krizi byl jedním z hlavních viníků, že vláda odmítla pomoc Sovětského svazu po napadení našeho státu nacistickým Německem. Vláda kapitulovala a bez boje přijala proti ústavně mnichovskou dohodu čtyř velmocí – 30.září 1938. 5.října se vzdal úřadu i prezident Beneš.Odjel do USA, kde byl jmenován prof. Na universitě v Chicagu.a v Londýně vytvořil čs. emigrantskou vládu.Když bylo jisté, že Sovětská armáda zvítězí, Edvard Beneš odjel do Moskvy a 12.prosince 1943 uzavřel smlouvu o přátelství a vzájemné poválečné spolupráci.Po osvobození ČSR se vrátil zpět do vlasti a byl opět zvolen prezidentem republiky / 19.června 1945/. Svého postavení využíval k pokusům o nastavení kapitalistického Československa. To se mu nezdařilo a po únorových událostech r.1948 / převrat komunistů a vítězství lidu / Edvard Beneš 7.června 1948 již po druhé odstupuje z funkce prezidenta. 3.září umírá.